Víkend se školní družinou- Vižňov 27. 6. 2022

Od pátku 17. do neděle 19. června 2022 jsme se vydali na výlet se školní družinou do Vižňova.

Vzhledem k tomu, že  v uplynulých letech nebylo možné nikam se školou vyjet z důvodu epidemie Covid 19, chtěli jsme dětem vynahradit společně strávené chvíle a vyrazit na společný víkend.

V pátek ráno jsme všechna velká zavazadla naložili k panu Beranovi do auta, který nám je vezl autem. Přibalili jsme také buchty a dobroty od maminek, kterými nás vybavily.

Odpoledne, rovnou ze školy jsme se vydali na autobus, který nás odvezl na vlakové nádraží. Žáky,  kteří odešli ze družiny dříve, přivezli na vlak jejich rodiče. Rozloučili jsme se a vydali se vlakem do Meziměstí. Jelikož měl ale vlak zpoždění, v Meziměstí nám ujel přípojný autobus do Vižňova a museli jsme tedy vyrazit po svých.

Asi po hodině chůze jsme konečně dorazili na turistickou základnu Déčka Náchod, která se stala naším domovem na nadcházející víkend. Ubytovali jsme se, jednu velkou místnost s patrovými postelemi si zabraly děvčata a druhá velká místnost zůstala pro chlapce. Patrové postele už byly třešnička na dortu.

Po zabydlení a vybalení nejdůležitějších věcí, jsme se seznámili s pravidly celého pobytu a především s víkendovou hrou, kterou nás celý víkend provázeli skřítci a víly.

Rozdělili jsme se do dvou družstev, která po celou dobu soutěžila v získávání vílích slz. Museli jsme plnit spoustu úkolů, soutěží, vědomostních aktivit, učili jsme se pomáhat ostatním, být k sobě ohleduplní, vzájemně se podporovat a vážit si ostatních. Při hrách a soutěžích nám pomáhaly také naše amulety, které jsme si museli po splnění několika úkolů a rébusů sami najít a které jsme museli po celou dobu mít na krku. K večeři jsme si uvařili špagety, které všem moc chutnaly.

V sobotu nás někteří nedočkavci budili již v 5:05 hodin, i když některým se ještě vstávat nechtělo a mohli jsme si trochu přispat, když nemusíme do školy.

Ke snídani jsme si pochutnali na buchtách, koláčích a dobrotách od maminek, téměř všechno se hned snědlo. Pak už jsme vyrazili na výlet po okolí, cestou jsme opět museli plnit nejrůznější úkoly a získávat tak odměny pro své družstvo. Někteří z nás si dokonce prodloužili celou trasu a došli až téměř k Ruprechtickému Špičáku. Bylo krásné počasí, foukal příjemný vítr a tak se nám šlo pěkně. Po návratu zpět do chaty, jsme si museli chvíli odpočinout, ale brzy jsme se už zase nemohli dočkat, co nám nachystali naši skřítkové za úkoly.

U chaty jsme si ještě zasoutěžili o co nejmenší počet kroků, které potřebujeme k překonání nějaké vzdálenosti a pustili se do hledání více než 400 barevných kamínků, které se rozsypaly po celé louce.

S blížícím se večerem jsme se pustili do příprav táboráku. Připravili jsme špekáčky, ohniště a pustili se do opékání. Největším hitem ale byl opečený rohlík na ohni – těch bychom mohli opravdu hodně.

Po opékání a po večeři jsme si společně zazpívali s kytarou písničky, které známe i moc neznáme a užívali si téměř prázdninovou atmosféru.

Po celém dni jsme se už také všichni těšili do sprchy a potom již do postele. Nebyl by to ale pořádný výlet, kdyby na něm chyběla stezka odvahy.  Nejdříve jsme začali budit děvčata. Některým se opravdu vstávat nechtělo, několikrát se ještě vrátily do postele, jiné zase okamžitě vstaly, oblékly se a už se nemohly dočkat. Na cestu dostala každá svítící náramek aby byly ve tmě vidět a vyrazily. Nejmenší ve dvojici, starší již po jednom. Cesta vedla známou trasou k autobusové zastávce, cestou museli všichni plnit několik úkolů a při zpáteční cestě ještě museli všichni obejít celou budovu a před jednou z chatek se vlastnoručně podepsat.

Chlapci celou trasu také zvládli, někteří šli potichu, jiní si cestou prozpěvovali nebo povídali, ale všechny úkoly dokázali splnit a tak mohli všichni spěchat zpět do postelí. Ráno se proto také nikomu nechtělo moc vstávat, nikam jsme nespěchali a tak jsme si mohli řádně odpočinout.

Ke snídani jsme si dopřáli čerstvě upečené housky, pro které nám pan Beran dojel do Meziměstí. Namazané s marmeládou, paštikou nebo sýrem nám přišli k chuti.

Dopoledne jsme museli svléknout povlečení, uklidit si pokoje, dát do pořádku kuchyň, uklidit po sobě i sprchy a WC. Sbalili jsme si všechny své věci a už nás čekalo jen vyhodnocení celé víkendové hry, splnění posledního nejdůležitějšího úkolu – správné odříkání a předvedení zaklínadel, kdy každé družstvo mělo jiné.

Správně odříkané zaklínadlo bylo klíčem k získání odměny. Po úspěšném splnění posledního úkolu se již mohli všichni rozběhnout hledat zasloužený poklad, který bal uschován v jedné z chatek. Každý si tak za svou snahu zasloužil dřevěný amulet na památku, něco sladkého, pergamen se svým jménem a odznak se smajlíkem.

Po obědě jsme se již vydali na zpáteční cestu do Meziměstí, odkud nám zase jel vlak zpátky domů. Cestou jsme se zastavili v Geoparku u kostela, kde jsme měli možnost si prohlédnout různé druhy hornin, které se těží v lomech na Broumovsku -  našli jsme tam dokonce i náš Bezděkovský lom.

V Meziměstí jsme před odjezdem ještě stihli zmrzlinu a pak už jen spěchali vlakem domů. Na nádraží už na nás čekali rodiče, kteří se již nemohli svých ratolestí dočkat, v rychlosti jsme si předali alespoň část svých zážitků a již jsme všichni spěchali domů.

Celý víkend se nám velmi líbil, počasí bylo krásné, již téměř prázdninové.  Zažili jsme společně spoustu legrace, získali mnoho nových zkušeností, poznali nové věci a informace, získali také nové poznatky sami o sobě, učili se spolupracovat, pomáhat si navzájem, podporovat menší a slabší, táhnout za jeden provaz.

Chtěli bychom poděkovat panu Beranovi za skvělou materiální podporu a pomoc při různých aktivitách, děkujeme také maminkám za napečené dobroty a doufáme, že se v příštích letech budeme moci do Vižňova alespoň někteří zase vrátit.

 

  zpět

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace