Ve dnech 28.–30. 4. proběhl cyklistický výcvik, jehož se účastnily třídy 8. A a 8. B. Po nezbytné kontrole stavu jízdních kol a dalšího cyklistického vybavení jsme, rozděleni na dvě skupiny, vyjeli od školy a okolo „Čertovky“, skrze Hlavňov, křižovatku na Pasách a Nový Dvůr dorazili do tradičního cíle, Penzionu Metuje v Teplicích nad Metují. Zde se nám dostalo výborného oběda a po krátkém odpočinku jsme se věnovali dalším pohybovým aktivitám. Většina žáků se účastnila hraní přehazované na přilehlém hřišti. Ti, kteří o „přehazku“ zájem neměli, si házeli s ringo kroužky nebo se vydali na krátkou procházku okolo areálu. Tím však nálož sportu neskončila. Po vydatné večeři a delší pauze se část účastníků odebrala do tamější tělocvičny, kde se pod vedením ostřílených sportovních matadorek, Mileny Frýbové a Marty Prokopové, věnovali sportovním hrám. Druhá část se věnovala modifikované variantě tzv. hospodského kvízu pod dohledem Mirky Seidlové a Petra Jirmana. Mezi okruhy kvízových otázek samozřejmě nemohla chybět témata jako „cyklistika“ a „o sportu obecně“. Byla ale zastoupena i potrava lidského ducha – „literatura“ – či témata bližší účastníkům zájezdu, sdružená pod hlavičku „YouTube a film“. Po tak náročném dni bychom čekali, že se žáci s chutí odeberou ke spánku, avšak hluk, ozývající se z některých pokojů i po večerce, prozradil, že realita mezi žáky neodpovídá idealizované představě pedagogů. Po vyvinutí nátlaku většího než malého se však nakonec podařilo vzdorující skutečnost představám pedagogů alespoň přiblížit.
Druhý den jsme začali, jak jinak než vydatnou snídaní ve formě švédského stolu, který jsme na poměry penzionu vyhodnotili jako nadstandardní. Největší úspěch měly hromady teplých párků, které mizely jako pára nad hrncem. Naštěstí se pan majitel a kuchař v jedné osobě nenechal zaskočit apetitem žáků a mizející zásoby hbitě doplňoval z nádoby, která svým objemem spíše než hrnec připomínala malý trakař. Takto posíleni jsme usedli na sedla našich peklostrojů a vydali jsme se na cestu směr Teplické skály a přes Adršpach, Libnou a Zdoňov zpět do Penzionu Metuje, kde nás opět čekal vydatný oběd ukuchtěný rukou zkušeného šéfkuchaře. O tom, že jsme si po cestě vychutnali množství dech beroucích výhledů, se jistě není třeba zmiňovat nikomu, kdo se někdy v těchto končinách pohyboval. Tomu, kdo toto štěstí neměl, vřele doporučujeme sbalit baťůžek, opřít se do pedálů a zmíněnou trasu zažít, takříkajíc, z vlastního sedla.
Cyklovýlet se obešel bez „ztrát na životech“, pouze s drobnými ztrátami na majetku a řešitelnými újmami na zdraví. Poškození tak utrpěl jeden unašeč na přehazovačku, poškozený naprasklým řetězem, a jedna hydraulická „sedlovka“, která zřejmě nevydržela nápor energie jezdce nadopovaného párky. Mezi újmy na zdraví pak zmíníme jedno bodnutí hmyzem, ústící v potenciální alergickou reakci, včas zvládnutou medikací, a jednu extrémní hypoglykemii, která dotyčnému v jeden čas znemožnila tak zdánlivě samozřejmý úkon, jakým je nasednutí na kolo. Co naplat, fyzikální zákony jsou neúprosné a kalorický výdej musí být v přiměřeném souladu s kalorickým příjmem. Věříme, že po této zkušenosti si tuto poučku, o níž byly děti informovány před ranním šlápnutím do pedálu, zapamatují i ti, kteří patří k těm méně pozorným. Akutní hypoglykemie však byla rychle zažehnána hroznovým cukrem a ovocnou přesnídávkou, a tak vše dobře dopadlo i pro onoho jedince, který naše „otravné ranní poučování“ úspěšně odignoroval.
Po konzumaci oběda a řádném odpočinku se účastníci kurzu vydali na nedalekou louku a zbytek odpoledne se opět nesl ve sportovním duchu. Tentokrát jsme se věnovali hraní softballu, hře velmi podobné americkému baseballu. Většina dětí se s pravidly musela teprve seznámit. Než si trochu osvojily „co a jak“, došlo k řadě rozpačitých a komických situací. Mezi nimi vyniká okamžik, kdy jeden chlapec tak úplně nepochopil, co je cílem hry, a tak se pohodlně usadil na první metě a čekal, a
čekal, a z mety se nezvedl ani poté, co hráč hrající po něm odpálil míček. Ten, nevěda, že hráči se musí pohybovat jaksi koordinovaně, sedícího chlapce oběhl a než se nám jej podařilo zarazit, doběhl téměř až k metě třetí.
Po těchto a mnoha dalších zážitcích ze hry jsme se vydali zpět do penzionu, dosyta povečeřeli a opět se věnovali hraní sportovních her a hospodskému kvízu, tak jako večer předtím. Skupiny dětí si však prohodily role – hráči ze včerejška se stali účastníky kvízu a vice versa. Naakumulovaná „únava materiálu“ z obou sportem nabitých dnů byla tentokrát znát, a tak se „představa pedagogova“ a realita tvořená dětmi v době okolo večerky sblížily mnohem hladčeji než předešlého dne.
Poslední den kurzu, po snídani neméně vydatné než den předtím, proběhlo překotné balení a odeslání objemné bagáže autem na místo určení, k polické škole. S příručními batůžky pak celá výprava zamířila cestou plnou serpentin směr „Bišík“. Poté, co jsme se na pomyslný vrchol naší cesty „vydrápali“, jsme po cyklostezce zamířili směr Stárkov a Maršov nad Metují a skrze Petrovice a Zděřinu zdárně dorazili zpět do Police, kde jsme celý kurz zakončili skupinovou fotkou.
Myslím, že navzdory drobným potížím, které nás po cestě potkaly, jsme si všichni tento sportovní kurz velmi užili. Zvláštní uznání patří těm, kteří to, navzdory svému ne vždy sportovnímu založení, nevzdali a kurzu se nejenom statečně účastnili, ale také jej řádně dokončili.
Za pedagogický dozor
Petr Jirman
